Nejlepší z možných

"Jmenuji se Petr Freiberg, je mi 85 let, žiji na serveru vrw.holeč.vmsf. Naše komuna má dvacet pět obyvatel, průměrný věk 40 let. Má politická orientace je revoluční anarchista. V minulosti jsem se nikdy nepodílel na žádných kontrarevolučních akcích. Žádám o navazání barterové linky s Vaší komunitou. Nabízíme především služby v oblasti postrevoluční sociologie a validace serverů a komunit."

Stejně to bude zase na prd. K jejich odrazení bude bohatě stačit to, že žádost přijde jako email. VR linku máme už hodně dlouho odpojenou.

Odeslal jsem zprávu, odložil zastaralý ifejs a začal se oblíkat. Doufám, že na trhu ještě něco ke koupi bude. Vyšel jsem na ulici. Kolem proudily davy nadšených mladých Kropotkinovců, kteří v životě z Kropotkina nepřečetli ani čárku, nepočítáme-li přežvejkaný verze ve Svobodném dělníkovi, umístěný hned pod Zlatým pravidlem NIKDO NENÍ SVOBODNÝ, DOKUD NEJSOU SVOBODNÍ VŠICHNI LIDÉ NA SVĚTĚ. Velmi zřídka se objevil i někdo, komu z kapsy ostantativně nekoukala rudočerná legitimace. Těžko říct, co byli zač, ale rozhodně si koledovali o "přerušení vztahů".

Najednou se z davu vyloupl nějaký obvzlášť povědomý obličej. Jelikož se od jisté doby povědomým obličejům instinktivně vyhýbám, snažil jsem se ponořit hlouběji do řeky zpocených těl. Nepovedlo se.

"Jestli si myslíte, svobodníku, že se před svým pravým anarchistickým svědomím skryjete, bohužel se hrubě mýlíte. Leda, že byste snad už anarchistou nebyl?"

Otočil se a pokračoval v původním směru. Překvapila mne jeho slušnost. Že by Shromáždění začalo prosazovat jinou strategii?

Na trhu bylo jako obvykle živo. Na pultech se povalovaly nejrůznější věci od genewaru až po přebytky úrody brambor. V rohu velkého náměstí hráli nějací mladíci divadlo. Kulisy mě celkem zaujaly, ale neměl jsem nějak dnes náladu na jakékoliv esteticky hodnotné prožitky. Beztak by to zase byla nějaká variace na téma života "hrdinných anarchistických myslitelů dávných dob". ...I když takhle zdálky vypadala hra docela přitažlivě.

Díky mé pověstné šikovnosti se mi při motání se mezi stánky podařilo vrazit do jakéhosi mladíka v černém porothermu. Nárazem stratil rovnováhu a nezadržitelně se řítil nosem k zemi. Papírová taška s nápisem JEŠTĚ DNES SI VYTVOŘTE VLASTNÍ KOMUNU! BUDETE SE TĚŠIT PODPOŘE SHROMÁŽDĚNÍ SVOBODNÝCH KOMUN! mu vyklouzla z ruky a na zem se vysypala spousta disků a krabice s nejnovějším typem ifejsu.

"Moc se omlouvám. Promiňte. Jesm strašný nešika, doufám, že se vám nic nestalo." Moje oběť se s odporem otočila, podívala se mi do očí a její výraz se rázem proměnil.

"Petr Freiberg? To jsem velmi rád, že vás potkávám. I když -- dal bych přednost příjemnějším okolnostem... Směl bych vás pozvat na čaj?"

Zprvu jsem nevěděl, s kým mám tu čest, ale později jsem si vzpomněl na svého bývalého posluchače, ještě z dob mého působení na univerzitě.

"Dobře, ale platím já," řekl jsem, přestože jsem věděl, že na našem serveru zbývá hodně mizivý kredit.

"Právě jsem dočetl vaše `Klopýtání'. Není to vůbec špatná kniha. Doufám, že nepočítáte, že se to uchytí na jakémkoliv významném newsu?"

"Ani v nejmenším. Už dávno jsem se smířil s tím, že jakákoliv moje díla si už přečtou jen opravdoví zájemci, kteří mají přístup k privátním klíčům undergroundu."

"Víte, pořád mě nějakým způsobem přitahujete, přese všechny -- no řekněme -- `okolnosti'."

Měl jsem ho rád. Jmenoval se Michael a zjevně pocházel z Židovských předků, jakkoli to dnes už nic neznamenalo. Možná, že nikdy ani o žádných Židech neslyšel. Byl jsem docela rád, že jsem ho dnes potkal. Připomínal mi léta na univerzitě. Musím přiznat, že tenkrát jsem ho příliš rád neměl. Lezla mi na nervy ta jeho monetaristická naivita. Možná měl sice v něčem pravdu, pravděpodobně ale ne ve většině a určitě ne ve všech případech. Na univerzitě patřil k tajné a docela slušně vedené skupince monetaristů "Hayekova fronta". Rozšiřovali provokační emaily, pořádali koncerty, atd. Znáte to. Líbily se mi na nich dvě věci -- pocit, že svět lze změnit, který jsem už dávno ztratil, a taky to jejich utajování. To bylo dobré. Akorát jsem nějak nevěděl, jestli jej mám brát vážně, nebo jestli je to jen taková stylizace. Silně mi připomínali moje předrevoluční mládí.

"Pochopitelně nesouhlasím s vašimi vývody ani většinou předpokladů, ale vaše postřehy a specificky kritický postup mě v mé práci dost ovlivnily."

Ale notak, to si můžu vyslechnout od kolegů, s tebou se snad můžu bavit otevřeněji! "Stále se ještě angažujete v HF?"

Viditelně se lekl. Takovou reakci nečekal. Asi mohl předpokládat, že o existenci HF vím, ale dokonce i o jeho členství? A proč se ptám tak přímo? Evidentně si vduchu listoval všemi kontakty, které u mě předpokládal nebo měl ověřené a přemýšlel, koho bych mohl informovat.

"Dokud jste ještě studoval na univerzitě, byl to docela povedený spolek. Ale mám pocit, že v poslední době trohu upadá. Poslední Trh stojí za houby."

Věděl jsem, že si takovou urážku nenechá líbit -- utajení, neutajení. Je vidět, že legračnost jejich "téměř teroristické" skupině pořád zůstala...

"V tom s vámi nemohu souhlasit. Co Kransternova studie na téma neudržitelnosti anarchistické společnosti? Nebo Smickeho `Trh jako přirozený způsob řízení distribuce'? Podle mého názoru jsou to špičková díla současné doby."

"Něco na nich je..."

Nechtělo se mi příliš přistoupit na jeho hru a znovu se nechat vtáhnout do nekonečné, nesmyslné diskuse o základních otázkách, na kterých jsme se nikdy nemohli shodnout -- jako na univerzitě. Dal jsem jasně najevo, že do této debaty se už posté pouštět nebudu. Opět nasadil svůj výraz, který jsem naposledy viděl před dvaceti lety a který znamenal nejspíš "Je vidět, že s našimi myšlenkami si polemizovat netroufnete."

"Nemohu se ubránit pocitu, že vy poslední dobou taky trochu obrušujete hrany. Kde je doba `Barikády na prodej'? Už vás taky dostali? Musím přiznat, že mne vždycky udivovalo, že se po tom všem ještě můžete nazývat anarchistou. Se svými výbornými etnografickými studiemi byste mohl být skvělým monetariánem..."

To trošku přehnal. Je vidět, že se nakonec do té debaty postoprvé pustím. "Myslím, milý příteli, že si nerozumíme v jedné základní věci. Odmítám samozřejmě zbožnou úctu k současnému uspořádání, narozdíl od vás ovšem také uctívání jakéhokoliv uspořádání minulosti a budoucnosti."

"Vždycky jsem z vás cítil ten pesimismus, ale nevěděl jsem, že může zajít až tak daleko. Proč ještě hovoříte o anarchismu? Neukázal se snad dostatečně jako naprosto nevhodný systém? Je pravdou, že v určitých směrech byl posunem oproti předchozímu zastaralému kapitalismu, ale jak to dopadlo? Totální hospodářský kolaps. Jediné, co, máte jisté, je jídlo. A to jen proto, že si ho v komuně vypěstujete. Městské syndikáty je vyvažují šílenými hodnotami. Pokrok v oblasti techniky se evidentně zpomalil. "

"Nezlobte se na mne, ale vaše argumentace jde docela mimo. Technický růst se sice zpomalil, ale z jakých důvodů? Protože jsme konečně odmítli nesmyslný kapitalistický model nekonečného hospodářského růstu. Přestali jsme bezdůvodně vyrábět jenom pro zvětšování našeho konzumu a zrychlování koloběhu investic. Uvědomte si, že svět stál před revolucí na okraji propasti. Pokud by k ní nedošlo, slavná euroamerická civilizace by se zničila vlastními silami. Kdysi existovaly filmy o tom, jak se lidstvo v průběhu třetí světové války zahubí vlastními zbraněmi. Nikoho tenkrát nenapadlo, že místo války postačí `American everyday life'. Ten váš slavný kapitalismus nebyl nic jiného než nekonečný koloběh vykořisťování, nespravedlnosti a konzumu."

"Neprotiřečí si tak trochu `vykořisťování' a `konzum'?"

"Vůbec ne. Vykořisťování bylo založeno na tom principu, že se tehdejším otrokům místo skutečně honotných věcí nabídly bezcenné cetky, umožňující konzum. Platili ovšem jako za hodnotné věci. Aby náhodou někoho nenapadlo, že tyto cetky vlastně nepotřebuje, byly umě zabudovány do tehdejšího převažujícího životního stylu. Kdo by je odmítal, automaticky by se stavěl mimo společnost. Mělo to obrovskou výhodu v tom, že nebyly potřeba téměř žádné kontrolní mechanismy, jaké má teď Shromáždění. Společnost byla prostě nastavená tak, že lidé, aniž by to příliš tušili, nebo o to usilovali, podporavali systém. Manažeři prostě jenom pracoval podle zásad, které vynášely, konzumenti nakupovali nejlevnější zboží, atd. Podpora existujícího systému byla nutným vedlejším efektem, kterému se téměř nedalo vyhnout (ne že by se mu někdo vyhýbat chtěl). To je v praxi to, co nazýváte `Prvním pravidlem trhu' - sledováním svého vlastního zájmu napomáhám zájmům společnosti. Ale co tyto `zájmy společnosti' znamenaly? Dovolil bych si to přeložit nejspíš jako `velmi krátkodobé zájmy většiny'. A jak oba víme, většina je průměr. Správně tržně fungující zábavní průmysl produkoval téměř jenom zábavu pro průměrné,atd. Podobně to bylo ve všech oblastech, které byly trhem regulovány."

"...Až přišla slavná anarchistická revoluce, která všem přinesla svobodu a nezávislost ve federativních jednotkách, syndikátech a komunách... Podepsáno Shromáždění svobodných syndikátů a komun, vrah tísíců odpůrců nového nebeského řádu. To je ta vaše rajská budoucnost?"

"Rajská budoucnost neexistuje, nikdy neexistovala a existovat nebude. Robert Michels, jehož díla ve fajlech inetu jistě nenajdete, popsal jev, který nazval `železný zákon oligarchie'. Podle něj jakákoliv snaha o organizaci společnosti vede zákonitě ke vzniku elit a vytvoření oligarchie. Je jen otázkou času, kdy si to lidi uvědomí, změní systém a... ...vyčkají na vznik nové oligarchie. Jeden prezident, který kdysi vládl na tomhle území, měl heslo, které hlásalo, že `Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí'. Nějaký jeho součastník, myslím, že to byl jistý Bondy to komentoval tak, že to je každopádně správné pravidlo, protože to, co zvítězí, se pravdou vždy stane...

To, v čem je hlavní problém je ale někde jinde, než ve spomalení technického vývoje."

"A v čem? Nedáváme dostatek přízpěvků stále ještě chudému jihu?"

"Dejte mi prosím trochu prostor...

Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století se začala Evropa sjednocovat. Někteří lidé si mysleli, že dosáhli nejlepšího možného systému, který nebude nikdy překonán. Nazývali to `konec dějin'. Domnívám se, že v každé době se určitá vrstva domnívala, že právě prožívá `konec dějin'. Dokud ostatním nedošlo, jak ten jejich systém žalostně není `nejlepším z možných' a odhodlali se ho změnit.

Ale pokud dovolíte... Naťukl jste zápory současného systému. Je ale třeba ne je pouze karikovat, ale jasně pojmenovat. Vývoj se začal zvrhávat již několik let po revoluci, což se ostatně dalo čekat. Filosofie Shromáždění byla založena na Zlatém pravidle. Cílem bylo osvobodit všechny. A to úplně. A učebnicově. Těsně po revoluci byla většina odpůrců poslána na Sibiř. Ti `obzvlášť nebezpeční' -- tzn. konformní intelektuálové, umělci a bývalí politici byli vyvražděni. Říkalo se tomu `úplné osvobození'. Potom ale kohosi napadlo, že dalším krokem by mělo být znemožnění jakéhokoliv svrhnutí `nebeského systému' -- tehdy měli strach především z návratu kapitalismu. Logickým krokem tedy bylo odstranit všechny příčiny, `které by mohly vést k opětnému návratu nesvobody'. Vítězství svobody mělo být úplné a nezvratné. Nejjistější cestou k cíli bylo zničit jakákoliv díla, nabádající k nastolení jiného režimu než anarchismu.
Kdysi, když neexistovaly počítače, byla díla uchovávána výhradně ve formě knih. Dodnes jich v muzejích několik je."

"Že se přestaly používat, mi připadá celkem logické. To asi nebylo kvůli rezoluci Shromáždění. Vždyť musely být velmi nepraktické!"

"Především jejich obsah byl velmi nepraktický -- pro porevoluční společnost. Jak se vypořádat se spoustami argumentů proti anarchismu? Jak potlačit jakoukoliv možnost kontrarevoluce, když spousta knih popisovala výhody tržního hospodářství? Proto také přišlo rozhodnutí o digitalizaci všech knih. Bylo prováděno centrálně a pochopitelně zde docházelo k selekci. Jestliže dnes jste hrdi, že monetarismus vychází z několika desítek děl, narozdíl od ostatních undergroundových směrů, které mají mnohem menší intelektuální základ, věřte, že původně byly děl, zabývajících se tímto tématem, desetitisíce. To považuji za nejhorší zvěrstvo našeho současného systému. Přesto to byl krok poměrně logický a vcelku vzato i předvídatelný. "

"Máme o tom zprávy, ale s těmi desetitisíci jste to snad trošku přestřelil, ne?"

"Silně podhodnotil."

"A to se stále ještě dokžete přihlásit k té obludné ideologii, která tohle způsobila?"

"Víte, už na tom vlastně ani moc netrvám. Pořad mi ale jaksi připadá, že je to vidina docela sympatického způsobu žití. Akorát se to tak nějak vzalo ze špatného konce. Věřím ale, že jednou přijde nějaká skupinka, která sice bude ze začátku tak směšná -- pardon -- jako ta vaše, ale nakonec dokáže něco změnit. Zase to ale určitě nebude natrvalo. Důležité je, aby se nikdy nepřestalo usilovat o lepší žití pro všechny bytosti."

" S tím by se sice dalo souhlasit, ale pořád nechápu..."

"Petr Freiberg? Půjdete s námi. Dostali jsme žádost o přešetření vašich aktivit. Usnesení Shromáždění už je hotové."

"Bojíte se to říct? Řeknu to za vás:`přerušení vztahů'. Věděl jsem, že to někdy přijde. Musím vám jenom říct, že lidstvo kdysi mívalo mnohem horší metody, jak trestat nepřizpůsobivé."

"Tím jsme si všichni jisti. Ne nadarmo žijete v nejlepším z možných světů."