Dvakrát o tom, jak dobře si rozumíme

Obyčejné odpoledne

Pan Malý a pan Navrátil se potkali na procházce se svými chlupatými miláčky. Ten od pana Navrátila měl nějak divně klenutý hřbet.
- Dobrý den pane Miller.
- Dobrý, pane Holý.
Pozdravili se, aniž by věděli proč. Jmenují se přece Navrátil a Malý! Šokující!
- Máte krásnýho pejska.
- To je velbloud.
- Ale je pěknej...
- Dneska nám to nějak praží, viďte.
- Slyšel sem vám, že ve Škodovce prej mají novej model auta. Kabriolet.
- No voni se v tom parlamentu nepředřou.
odpověděl pan Velký a usmál se na svoji ženu, která právě v kuchyni smažila dnešní večerní televizní program.

Dopustil se malého faux pas: chtěl ji políbit, přetřásaje při tom historky z podnikové jídelny, ale zarazil se, když přitiskl rty k paprikové klobáse. Och.
- Dnes je tak obyčejné odpoledne!
- Jako každé ráno.
řekl pan Nevrátil-Nikomu, strčil lístek do píchaček a s útrpným obličejem vkročil do obýváku, vyhřátého nenadálým atomovým výbuchem.

Tak obyčejné odpoledne!

Babka

Šel jsem po ulici a užíval si walkmana. Nenuceně jsem ubalil pravý direkt větvi, visící do chodníku. Keř se pousmál a švihl mě druhou větví do zad.

"To nebylo špatný, kámo," řekl jsem a ukázal na něj prstem.

Podívali jsme se navzájem do očí a bez řečí se rozešli. Šel jsem dál. Přede mnou se po chodníku ploužila stará babička s dvěma taškami nákupu. Zazubil jsem se na její záda a přidal do kroku. Dostala takovou herdu do zad, až se jí pomeranče rozkutálely po chodníku. Ležela tváří k zemi a sípavě nadávala na dnešní mládež. Zarazil jsem se a chtěl jí začít sbírat pomeranče, když v tom jsem dostal takovou pecku do kolena, že bych ji v tu ránu typoval dvacítku.

"Dobrej simul, babi," usmál jsem se naproti jejím bezzubým dásním.

Chytli jsme se kolem ramen a přátelsky se poplácali. Ale musel jsem už jít, a tak jsem jí dal ještě jednu do zubů a vydal se svou cestou.

Ta hodná stařenka mi betálně spravila náladu. Už dlouho jsem nepotkal nikoho, s kým bych si tak dobře rozuměl.