Rozvíjení soucitu

Zásady buddhismu a přikázání židů a křesťanů. jsou důležitými klenoty, které je potřeba nejen studovat, ale také uskutečňovat v praxi. Jsou vodítkem, které nás muže dovést až k transformaci našeho utrpení. Meditace o těchto zásadách a přikázáních nás může naučit umění žít v kráse. Pět vznešených zásad buddhismu - úcta k životu, velkorysost, zodpovědné sexuální chovaní, pravdivá řeč a hluboké naslouchání, a přijímání pouze zdraví prospěšných látek - může ve velké míre přispět ke štěst í rodiny i celé společnosti. Před nedávném jsem tyto zásady znovu zformuloval tak, aby odpovídaly problémům dnešní doby:

1. Vědom si utrpení, které vzniká ničením života, slibuji, že budu rozvíjet svůj soucit a učit se žít tak, abych miloval a chránil životy lidi, zvírat, rostlin a minerálů. Rozhodl jsem se, že nebudu zabíjet, nedovolím jiným, aby zabíjeli, a neomluvím jediný akt zabíjení ve světě, ve svém myšlení a svém životě.

První zásada se urodila z uvědomění, že život všeobecně podléhá ničení. Vidíme utrpení, které z destrukce života vzniká, a zavazujeme se rozvíjet soucit a využívat ho jako zdroje energie k ochraně lidí, zvířat, rostlin a minerálů. Žádný akt zabití nemůže být ospravedlněn. Pouhé nezabíjení vsak nestačí. Musíme se rovněž naučil b ránit v zabíjení druhým. Není možno omluvit jediný akt zabití, ani ve své mysli. Podle Buddhy je mysl základnou všech našich činů. Jestliže například věříte, že vaše cesta je jedinou spásnou cestou pro lidstvo, mohou být ve jménu této ideje zabity tisíce lidí. Je nutno hluboce meditovat o této zásadě, chceme-li ji uskutečňovat správně. Při každém nákupu nebo konzumaci možná přehlížíme nějakou formu zabití.

K uskutečňováni nenásilí je především nutno, abychom se naučili jednat mírumilovně sami se sebou. V každém z nás je určitá míra násilí a určitá míra nenásilí. V závislostí na našem vnitřním uvědomění bude naše reakce na svět více či méně nenásilná. Praktikováním bdělosti a vnitřního klidu můžeme začít pracovat směrem k transformaci naší vnitřní války. Velmi nám k tomu pomáhá vědomé pozorování dechu. Přesto nikdo není schopen praktikovat tuto násadu do důsledku. Určitě bychom si například neměli zakládal na tom, že jsme vegetariáni (velmi důležitá věc pro nás - pozn. red.). Musíme si uvědomit, že i voda, v níž vaříme zeleninu, obsahuje mnoho drobných mikroorganismů, nemluvě o zelenině samotné. Avšak, i když absolutní nenásilí není možné, je vegetariánství cestou, která k němu směřuje. Chceme-li jít na sever, potřebujeme Severku, aby nás vedla, na samotnou Severku však dospět nemůžeme. Všechno naše úsilí spočívá v udržování směru. Vytvoříme-li ve svém nitru opravdovou harmonii, budeme také vědět, jak harmonizovat své vztahy k rodině, přátelům a společnosti.

Přestože je život tak vzácný, míváme ve svém každodenním životě chvíle plné nepozornosti, zloby a starostí. Praktikováni První zásady je oslavou důstojnosti života. Jestliže uznáváme a ctíme krásu života, věnujeme co největší snahu tomu, abychom prodlévali v hloubce přítomného okamžiku a chránili tím vše živé.

Rozvíjení milosrdenství

2. Vědom si utrpení, které vzniká z vykořisťovaní, okrádání, sociální nespravedlnosti a útlaku, slibuji, že budu rozvíjet milosrdenství a učit se žít a pracoval pro blaho všech lidí, zvířat, rostlin a minerálů. Slibuji, že budu praktikovat velkorysost a dělit se o svůj čas, energii a materiální prostředky s těmi, kdo jsou v opravdové nouzi. Rozhodl jsem se, že nebudu krást a nepřivlastním si nic, co by naleželo druhým. Budu respektovat vlastnictví druhých, budu jim však bránit, aby se jakýmkoli způsobem obohacovali na utrpení lidí nebo jiných tvorů země.

Všech Pět zásad se vzájemně prolíná. Praktikujete-li jednu z nich důkladně, praktikujete všech pět. První zásada hovoří o odejmutí života, což je forma krádeže. Když budeme meditovat o Druhé zásadě, zjistíme, že krádež ve formě vykořisťování, sociální nespravedlnosti a útlaku je aktem zabití.

Namísto okrádání praktikujeme velkorysost. V buddhismu říkáme, že existují tři druhy darů: 1) dar materiální soběstačnosti, 2) dar pomáhat druhým, aby spoléhali sami na sebe, a 3) dar neobáváni se. Ovšem naučit se velkorysosti chce určitý čas. Někdy může jediná pilulka nebo trocha rýže zachránit život dítěte, my se však domníváme, že nemáme dostatek času na to, abyc hom pomáhali. Svůj čas nejlépe využijeme, když budeme velkorysí a budeme ho s druhými skutečně sdílet. Lidé dneška jsou posedlí prací, i když zrovna netrpí materiální nouzí. Zdá se, že se uchylujeme k práci, abychom se vyhnuli konfrontaci se svými reálnými problémy a vnitřním zmatkem. Svou lásku a starost o druhé vyjadřujeme usilovnou prací, tedy svou nepřítomností. Jestliže vsak nemáme čas na ty, které milujeme, jestliže Jim nemůžeme být k dispozici, jak potom můžeme říkal, že je milujeme?
(...)

Jednota těla a mysli

3.Vědom si utrpení, které způsobuje nezodpovědné sexuální chováni, slibuji, že budu rozvíjet svou osobní zodpovědnost a učit se žít tak, abych chránil bezpečnost a integritu jednotlivců, párů, rodin a společnosti. Rozhodl jsem se nezaplétat se do vztahů bez lásky a dlouhotrvajícího závazku. Abych chránil štěstí své i svých bližních, jsem rozhodnut dostát svým závazkům a respektovat závazky druhých. Všemi svými silami se vynasnažím, abych chránil děti před sexuálním zneužitím a páry a rodiny před zhroucením následkem nezodpovědného sexuálního chování.

V důsledku sexuální nezodpovědnosti bylo zničeno nespočet jednotlivců, dětí, párů a rodin. Praktikovat Třetí zásadu znamená uzdravovat sebe i společnost, To je život v bdělosti. Pocit osamocenosti je všeobecný a týká se nás všech. Naivně se domníváme, že když navážeme sexuální vztah, budeme se cítit méně osamělí. Avšak bez spojení na úrovni srdce a ducha bude sexuální vztah jen rozšiřovat vzdálenost mezi námi a uškodí nám oběma. Přestože víme, že porušování této zásady způsobuje vážné a bolestné problémy, nechováme se podle toho. Libujeme si v nevěře, a výsledkem je zákonitě žárlivost, hněv a zoufalství. A naše dorůstající děti pak opakují stejné chyby. Porušování této zásady dokonce nepřestává být podporováno v časopisech, televizních programech, filmech, knihách atd. Na každém rohu se setkáváme s tématy podněcujícími sexuální touhu, často ve spojení s násilím. Je-li naše kolektivní vědomí neustále atakováno příklady násilného sexuálního chování, těžko se polom lze divit sexuálnímu zneužívání dětí, znásilňování a dalším násilným činům.

Buddhistická tradice hovoří o jednotě těla a ducha. Vše, co se odehrává v těle, odehrává se také v duši. Zdravý stav těla je zdravým stavem mysli; násilí na těle je násilím na duši. Sexuální vztah je aktem spojení mezi tělem a duchem. Toto velmi závažné spojení by nemělo probíhat nahodile. V duši každého člověka jsou určitá místa - vzpomínky, bolesti, tajemství - která jsou soukromá, a můžeme je sdílet pouze s člověkem, kterého milujeme a plně mu důvěřujeme. Své srdce neodhalujeme komukoliv.
(...)

Nahodilý sex nelze nazvat láskou. Láska je hluboká, krásná, prospívá zdraví a sjednocuje tělo a duši.

Opravdová láska je podmíněna úctou. Naše náboženská tradice předpokládá, že muž a žena si budou v manželství prokazovat stejnou ú ctu, jakou obvykle projevujeme hostům. Budete-li se k sobě vzájemně chovat s takovýmto respektem, vaše láska a štěstí vydrží po dlouhý čas. V sexuálním vztahu je úcta jednou z nejdůležitějších složek. Sexuální spojení by mělo být jako obřad, rituál prováděný s nezměrnou úctou, láskou a péčí. Samotná touha není ještě láskou. Bez souznění duší může spojení dvou těl vyvolat pouze rozpor, rozšířit již existující propast a způsobit mnohá utrpení.

Láska je mnohem zodpovědnější. Zahrnuje starostlivost, což vyžaduje ochotu a schopnost druhým lidem porozumět a učinit Je šťastnými. Štěstí, jedná-li se o opravdovou lásku, není individuální záležitost. Je-li nešťastný náš blízký, nemůžeme být šťastní ani my. Skutečné štěstí není možné bez určitého stupně klidu a míru v našem srdci i těle. Opravdová láska je proces učení a praxe, které mají do našeho života vnést mnohonásobně více prvků míru, harmonie a štěstí.
(...)

Nedbalá řeč může zabíjet

4.Vědom si utrpení, které způsobuje nedbalá řeč a neschopnost naslouchat druhým, slibuji, že budu rozvíjet láskyplnou mluvu a učit se pozornému naslouchání. Vědom si skutečnosti, že slova mohou vytvářet buď štěstí něho bolest, slibuji, že budu mluvit v duchu pravdy, slovy, která povzbuzují sebedůvěru, radost a naději. Rozhodl jsem se nerozšiřovat informace, o jejichž pravdivosti nejsem přesvědčen, a neodsuzovat věci, jimiž si nejsem jist. Zdržím se vynášení takových slov, která by mohla způsobit rozpad rodiny nebo komunity. Všemi svými silami se vynasnažím urovnat a vyřešit každý konflikt, jakkoliv malý.

Podle Čtvrté zásady buddhistické tradice je nutno zdržet se těchto činností: 1) Neříkaní pravdy. Je to černé, vy říkáte, že je to bílé. 2) Přehánění. Vymýšlíte si nebo určité věci popisujete jako krásnější nebo ošklivější než ve skutečnosti jsou. 3) Falešný jazyk. O týchž věcech říkáte každému člověku něco jiného. 4) Zlý jazyk. Urážíte nebo haníte druhé.

Čtvrtá zásada nás vybízí, abychom se zdrželi lži a neříkali věci, které mohou zničit přátelské nebo partnerské vztahy, ale abychom užívali řeč pravdivou a láskyplnou. V předcházení rozpadu rodiny je stejně důležitá jako Třetí zásada. Nedbalá a nezodpovědná řeč nás může zničit, protože když lžeme, ztrácíme víru ve svou vlastní krásu a ztrácíme zároveň důvěru ostatních. Musíme v sobě rozpustit všechny předsudky a bariéry a vyprázdnit se, abychom byli schopní hluboce naslouchat svému vlastnímu nitru předtím, než vůbec vyslovíme jediné slovo. Jsme-li si vskutku vědomí toho, co říkáme, pomůže to nám, naší rodině i společnosti. Čtvrtou zásadu by měli uplatňovat jednotlivci stejně Jako národy. Musíme pracovat na tom, abychom odstranili nedorozumění a konflikty, které existují mezi Spojenými státy a Vietnamem, mezi Francií a Německem, Norskem a Švédskem atd. Zároveň bychom neměli přehlížet konflikty mezí jednotlivými náboženskými tradicemi. Představitelé různých náboženských směrů a my všichni musíme s bdělým vědomím praktikovat tuto zásadu.

V historii lidstva nikdy neexistovalo takové množství komunikačních prostředků jako dnes. Přesto zůstáváme opuštěnými ostrovy. Mezi členy jedné rodiny, mezi jednotlivci ve společnosti i mezi národy existuje minimální komunikace. Nepěstovali jsme umění komunikace a naslouchání. Tomuto umění se musíme znovu naučit. Jestliže ztratíme schopnost komunikovat, onemocníme, a jak se naše nemoc bude zhoršovat, naše utrpení se bude přelévat do druhých. Jakmile se pro nás stane příliš obtížné sdílet a komunikovat s členy rodiny, vyhledáme psychoterapeuta v naději, že bude naslouchat našim trápením. Psychoterapeut je vsak také jenom člověk. Existují lidé, kteří dovedou hluboce naslouchat, a jiní, kteří, protože sami tolik trpí tuto schopnost nemají. Naučit se umění naslouchat s klidem a soucítěním vyžaduje čas a dlouhodobou praxí. Jak by nám mohl hluboce naslouchat člověk, který ve svém nitru skrývá spoustu bolesti, hněvu, podrážděnosti, strachu nebo zoufalství? Jestliže opravdu toužíte vyhledat psychoterapeuta, pokuste se najit někoho, kdo je šťastný a kdo dokáže bez obtíží komunikovat se svou ženou, dětmi, přátelí a společností.

Chceme-li ovládnout a pečovat o své emoce, je především nutné cvičit se v umění vědomého pozorování dechu. První, co je potřeba udělat, když v sobě zaznamenáme například narůstající pocit vzteku. je nechat to být. Nesnažíme se tento pocit potlačit, ani projevit. Pouze vneseme do našeho vzteku energii bdělosti a dovolíme jí, aby se o nás postarala způsobem, jakým matka utišuje dítě, když začíná plakat. Bude to snadné, budeme-li praktikovat vědomé dýchání vsedě nebo za chůze. Osamělá procházka parkem nebo podél řeky, koordinující naše kroky s naším dechem, je velmi účinným prostředkem, jak se vypořádat se svým vztekem, a celkově se zklidnit,

Ve své Rozpravě o vědomém pozorování dechu Buddha učil: "S nádechem rozeznávám své pocity. S výdechem uklidňuji své pocity." S tímto cvičením nejen že se vaše pocity uklidní, ale energie bdělosti vám zároveň pomůže odhalit podstatu a kořeny vašeho vzteku. Bdělost vám pomůže k soustředění a probudí ve vás schopnost nazírat problémy z hloubky vlastního nitra. To je pronika vý vhled, pravá meditace. Vhled se dostaví po určité době praxe. Uvidíte pravdu o sobě i pravdu o člověku, o němž si myslíte, že je příčinou vašeho utrpení. Tento vhled vás osvobodí a transformuje kořeny vašeho vzteku,.

Pozorná řeč může přinést opravdové štěstí, a nedbalá řeč může zabíjet. Řekne-l i nám někdo něco, co nás učiní šťastnými, je to nádherný dar. Někdy nám však někdo může říci něco tak bezcitného a rozrušujícího, že se cítíme zralí na sebevraždu. Ztrácíme svou joie de vivre, radost ze života,

Čtvrtá zásada se váže současně k Druhé zásadě o okrádání. Mnoho lidí se nuceně uchyluje ke lž i, aby byli úspěšní jako politikové nebo obchodníci.
(...)

Stejně tak se tato zásada snoubí s Třetí zásadou o sexuální odpovědnosti. Když, někdo říká, "Miluji tě," může to být lež. Může jít pouze o vyjádření touhy, Spousta reklam je prokládáno sexem. Jedno vietnamské přísloví říká: "Hovořit láskyplně nic nestojí," Je pouze potřeba pečlivě volit slova, a můžeme učinil druhé lidí šťastnými. Používat slova s bdělostí a láskyplnou pozorností, znamená uskutečňovat velkorysost v praxi. Proto je lato zásada přímo vázána na zásadu třetí. Druhé lidi můžeme učinit šťastnými, budeme-li k nim promlouvat řečí lásky. Vidíme opět, jak se všech Pět zásad vzájemně prolíná, jak jsou spojeny jednou podstatou.

Přijímat s bdělostí

5.Vědom si utrpení, které způsobuje nedbalá konzumace, slibuji, že budu rozvíjel zdravý styl života na úrovni fyzické i mentální, že budu jíst, pít a přijímat s bdělostí, pro blaho své, své rodiny a společnosti. Zavazuji se přijímat pouze takové látky, které budou zachovávat mír, vyrovnanost a štěstí v mém těle a vědomí a rovněž v kolektivním těle a vědomí mě rodiny a společností. Jsem rozhodnut vystříhat se alkoholu a jakýmkoli jiným toxickým látkám a nepřijímat ani cokoli jiného, co obsahuje toxiny, jako např. určité televizní programy, časopisy, knihy, filmy a hovory. Jsem si vědom toho, že poškozovat své tělo a vědomí těmito jedy je zpronevěrou vůči mým předkům, mým rodičům, společnosti a budoucím generacím. Střídmostí se budu snažit transformovat násilí, strach, hněv a zmatek v sobě i ve společnosti. Uvědomuji si, že střídmost je pro sebetransformaci i transformaci společností rozhodující.

Lidé moderní doby se domnívají, že jejich tělesné schránky náležejí pouze jim, a mohou si s nimi tudíž dělat, co se jim zlíbí. Zákon stojí na jejich straně a v tomto názoru je ještě podporuje. Jde o výrazný projev individualismu. Vycházíme-li však z učení o prázdnotě, ne-já a soubytí, zjistíme, že naše tělo nepatří jenom nám. Stejně tak náleží našim předkům, našim rodičům, budoucím generacím a všem ostatním žijícím tvorům. Muselo se spojit celé veškerenstvo, dokonce i stromy a oblaka, aby se mohlo zrodit naše tělo. Udržovat své tělo zdravé, je tím nejlepším způsobem, jak vyjádřit svou vděčnost vesmíru a svým předkům, a nezrazoval budoucí generace. Tuto zásadu praktikujeme pro každého bez výjimky. Jsme-li zdraví, všechny žijící bytosti z toho mohou mít prospěch. Dokážeme-li vyjít ze skořápky svého omezeného já, odhalíme, že jsme propojeni se vším a se všemi, a že každý náš čin se vztahuje k celému lidstvu a celému vesmíru. Dbát na své tělesné a duševní zdraví je projevem lásky k veškerému jsoucnu. Pátá zásada je o zdraví a cestě k němu.

Nabádá nás, abychom nepřijímali škodliviny, které by mohly narušit nebo zničit naše tělesné a duševní zdraví. Měli bychom se vyhýbat zejména alkoholu a všem ostatním toxickým látkám, které působí tolik utrpení postiženým jednotlivcům a obětem intoxikace - rodinným příslušníkům, obětem při dopravních nehodách atd. Alkoholová závislost je jedním z hlavních příznaků zneklidněnosti naší doby. Dobře víme, že lidé závislí na alkoholu by měli abstinovat na sto procent. Buddha přesto vyzývá i ty, kdo pijí pouze jednu skleničku vína týdně, aby se zdrželi pití. Proč? Protože to děláme pro všechny, včetně těch, kdo mají sklony k alkoholismu. Jestli se dokážeme vzdát sklenky vína, je to proto, abychom ukázali svým dětem, svým přátelům i společnosti, že náš život není individuální záležitostí, ale týká se kromě nás, také našich předků, budoucích generací a celé společnosti. Vzdát se jedné skleničky vína týdně, i když nám ta jedna sklenička nijak neublíží, je hlubokou praxí, vhledem člověka, který si je vědom, že vše, co děláme, děláme pro své předky a všechny budoucí generace. Domnívám se, že užívání drog tolika mladými lidmi by mohlo být tímto hlubokým vnitřním pochopením problému zastaveno.
(...)

Zároveň musíme být velmi obezřetní, abychom se vyvarovali přijímání toxinů formou násilím prosycených televizních programů, video-her, filmů, časopisů a knih.
(...)

Pátá zásada nás nabádá, abychom hledali zdraví prospěšnou duchovni potravu; a to jak pro sebe, tak zároveň pro své děti a děti našich dětí. Prospěšnou duchovní potravou může byt pohled na modrou oblohu, jarní květy nebo pohled do očí dítěte. Základní meditační praxe spočívající v uvědomění si vlastního těla, mysli a světa, ve kterém žijeme, nás vede ke stavům mnohem bohatším a naplněnějším, než bychom kdy mohli dosáhnout prostřednictvím drog. Oslavujme radost, která je v tomto světě dosažitelná v těchto základních potěšeních.

Praktikovat bdělost znamená uvědomovat si, co se děje v každém okamžiku. Jakmile budeme schopni nahlédnout své utrpení a kořeny tohoto utrpení z hloubky vlastního nitra, bude nás to motivovat k činům a praxi. Energií, kterou potřebujeme, není strach ani hněv, ale porozumění a soucit. Není potřeba nikoho obviňoval nebo odsuzovat. Ti, kdo jednají destruktivně vůči sobě, své rodině nebo společnosti, tak nejednají záměrně. Jejich bolest a osamocenost je tak zaplavující, tak zdrcující, že vše se stává formou úniku. Potřebují pomoc, ne trest (podobná myšlenka jako článek "Boj proti fašismu nebo proti fašistům?" v minulém čísle Hlasů - pozn. red.). Jedině porozumění a všeobecný soucit nás mohou osvobodit. Praktikovat Pět vznešených zásad znamená praktikovat bdělost a soucítění. Vybízím vás, abyste buď cvičili tak, jak zde bylo popsáno, nebo se obrátili ke své vlastní náboženské tradici a osvítili klenoty, které se v ní nalézají.