Boj proti fašismu nebo proti fašistům?

Vím, že touhle úvahou se dostávám na hodně tenký led. Pravděpodobně se mi nepovede dobře popsat, co chci říct a pravděpodobně mi spousta lidí neporozumí, proto prosím berte tenhle článek trochu s rezervou...

Nelíbí se mi texty typu "bij fašistu do hlavy a bij ho třeba do koulí", nelíbí se mi hesla jako "náckové nejsou lidi", popř. "nácek nemá právo žít". Podle mého názoru to je prostě jenom jiná forma fašismu - označit něco za špatné a tedy nehodné života a tvrdě jít proti tomu. Tak se z antifašistů můžou stát lidé fašistům velmi podobní.

Chtěl bych zdůraznit, že fašismus v žádném případě neobhajuji, nechci s ním být solidární. Vážím si lidí, kteří se mu dokážou rezolutně postavit a chtěl bych jim vyjádřit podporu a do určité míry i obdiv. Ale každá mince má dvě strany. Hezky to bylo vyjádřeno na obalu jakési kazety: "Někdy je násilí potřeba, nikdy se ale nesmí stát cílem."

Cítím v sobě jakousi potřebu respektu k veškerému životu. K něčemu, co je velmi hluboko v nás. Dlouho jsem to nedokázal popsat, ale teď se mi podařilo se k tomu trošku přiblížit pomocí psychologie. Nepamatuju si už, jak to je přesně, ale jedna z vrstev já nám byla vysvětlována jako to, co se na člověku nezmění od doby, kdy se narodil, až do smrti. Zkuste si to představit! Je to cosi hluboce vnitřního, co nijak nesouvisí s mým životem, ať dobrým nebo špatným, něco, co v sobě mám prostě jenom proto, že jsem.

Proto taky nějak nemůžu přijmout koncept BOJE PROTI ČLOVĚKU (oproti boji proti ideologii, zlu, násilí, atd.). Myslím, že bychom měli bojovat proti tomu, co je na tomhle světě špatného, proti nedokonalosti, nelásce, nenávisti. Boj proti tomu, kdo je špatný, nenávidí, apod. vnímám jako legitimní jen pro tuto jeho vlastnost, s cílem jí ho zbavit, nebo ještě lépe - pomoci mu se jí zbavit (což je ale v případě fašismu pochopitelně dost nepravděpodobné). Chtěl bych to vysvětlit detailněji, ale nevím, jak na to. Nejlepší bude asi příklad. Kterýkoliv nácek by mohl být případně můj kamarád, pokud by definitivně opustil všechny svoje minulé názory a praktiky a litoval by svého dřívějšího jednání. Vidím v něm prostě dál člověka. To, že se přiklonil k fašismu může být způsobeno mnoha vlivy, v čele s působením okolí, rodičů, vlastní psychiky, slabosti, atd. Kdybych to hodně zjednodušil, chápu fašistu (a podobně totalitního komunistu, stalinistu, atd.) spíš jako oběť jakési hrozné ideologie, než jejího tvůrce. Jeho nejvnitřnější já, o kterém jsem mluvil předtím, je stejné jako moje, všechny ideologie a názory jsou mu vzdálené. Proto s ním cítím podobný soucit (a lépe řečeno "soubytí") jako s každým jiným člověkem, zbytečně a krutě zabíjeným zvířetem na jatkách a obecně celou vykořisťovanou přírodou (je to trošku abstraktní představa, ale silně cítím její logiku, jenom ji nedokážu líp vysvětlit.)

Jiný možný přístup, který je trošku aplikací buddhismu (nebo křesťanství?) do téhle oblasti, je chovat se ke všemu živému jako ke svému bráchovi. Pokud by se můj brácha stal fašistou, neváhal bych mu dát po držce, ale jenom za předpokladu, že by to něco změnilo - pomohlo mu zamyslet se, atd., popřípadě pokud bych tím přímo ochránil někoho třetího. Použít proti němu násilí jenom kvůli nějaké vlastnosti nemůžu přijmout. Pokud by to šlo, zkusil bych to spíš po dobrým. Teprve až by všechny možnosti selhaly, bych asi svůj vztah k němu významně změnil. Ukázal by se totiž spíš jako propagátor ideologie, než její oběť. (I když - co člověk může vědět?)

Za legitimní považuji násilí proti fašistům jenom zhruba v těchhle případech - pokud jím pomůžu dotyčnému člověku v sebereflexi a snad i odhození téhle ideologie, v obraně sebe nebo druhých, nebo pokud bezpečně vím, že tímhle násilím předejdu většímu násilí. Zmlátit někoho jenom proto, že je fašista mi připadá dost ubohé, pokud není naděje, že to něčemu pomůže. Možná by taky nebylo špatné vytvořit prostředí, ve kterém by se lidi báli přihlásit se ke svým totalitním názorům, ale nebyl by to zase druh fašismu? A vedlo by to k něčemu, pokud by lidi skrývali svoje názory, ale stejně se podle nich v praxi řídili? Snad by bylo lepší, kdyby společnost prostě tyhle názory vnímala jako hanbu. Musím zdůraznit, že tím nemyslím, aby společnost nechala fašisty v klidu zbrojit, pokud teď zrovna nikoho nenapadají - to viz zmíněné předcházení většímu zlu.

Ještě jedna poznámka. Označení nácka a priori za svini, proti které je nutné bojovat, je stejné jako označení Róma a priori za špatného, asociála atd. Oba totiž mají za sebou široké spektrum různých sociálních a psychologických souvislostí, na které nemají žádný vliv.

To, že se méně inteligentní učeň se skrytým pocitem méněcennosti, podporovaným přístupem okolí (rodina, hodnocení ve škole,...) přidá k nazi-skinheadům pro mě prostě není důvodem k tomu, abych ho napadal. Hlavním viníkem je zde, podle mě, společnost, přehnaně orientovaná na (někdy nesmyslnou) výkonnost a schopnosti, která má navíc naprosto nevhodný přístup k menšinám (nezaměstnaní, málo ”výkonní”, inteligentní, atd.).

P.S. Všechny vás vyzývám k přemýšlení a debatě na tohle téma.