Global Street Party

Global Street Party (první, pražská - pozn.red.) byla svého času tématem číslo jedna. Noviny se předháněly v počtech stejných článků, napsaných k tomuto tématu. Jejich vyznění většinou bylo: Zásah byl adekvátní, protože když si ňákej zmetek dovolí sáhnout na majetek nadnárodní společnosti, která zkvalitňuje náš život, má dostat pořádně po papuli a je dobře, že policie konečně po dlouhé době ukázala kriminálníkům, kdo je tady pánem. Zajímavé bylo přinejmenším to, že se tato hodnocení objevila už den po demonstraci, kdy masmedia ještě nemohla mít žádné objektivní informace. Pochopitelně mě nepřekvapilo, že se žádné sděl. prostředky nepokusily komentovat nebo analyzovat problémy, na které měla GSP poukázat, na to už jsem si zvykl. Záběry neobvykle vypadajících lidí, které stejně většina národa považuje za rozjívené nerozumné puberťáky jim sledovanost jistě pozvedly víc.

Šup s nimi do jednoho pytle

Lidem, kteří situaci v Praze veřejně hodnotili, zřejmě také vůbec nedošlo, kdo se GSP zúčastnil a jak by se tedy měla policie a orgány činné v trest. řízení chovat. Jelikož GSP měla dopředu poměrně slušnou reklamu, zúčastnilo se jí mnohem víc lidí, než je u takových akcí běžné a více než pořadatelé očekávali. Přišli ti, které oslovují zmíněné problémy - globalizace, nadnárodky, živ. prostředí, automobilismus,... ale někteří si chtěli jen zatancovat nebo se podívat. Když akce vyústila jinak, než se očekávalo a do čela průvodu se dostala trošku akčnější skupinka, povedlo se policii demonstrovat dva typické rysy české povahy. Ten první je naše oblíbené pravidlo "oko za oko, zub za zub" - když byl první zásah pár policistů proti velkému davu rozprášen, daly si uniformy chvíli pokoj, aby potom zaútočily podle mého názoru ne na usměrnění davu, ale na znovudobytí své (předlistopadové?) vážnosti. Druhým typickým rysem bylo hození všech účastníků do jednoho pytle. Vůbec nevadí, že policie nezatkla pravé viníky rozbíjení výloh, je jen třeba někoho z davu potrestat (zmlátit, zatknout, nějakou dobu neoprávněně držet ve vazbě a nakonec po několika dnech propustit bez jakékoliv omluvy). Je prostě nutné, aby lidé pochopili, že účast na takovýchto akcích není jen tak a že protestovat proti systému se nesluší. Zvlášť odporné mi připadá útočení na věci, do kterých policii absolutně nic není - např. otázky, kdo nejí maso nebo tvrzení, že vegetariánům to maso předvedou. Postup policie na této demonstraci mi připadá, jako když někdo ze vzteku na technickou společnost v poloprázdném vagónu metra vytáhne nůž a rozřízne sedadlo. - Je třeba celý vagón uzavřít, naplnit slzným plynem, poloudušené nevinné cestující potom zmlátit a zatknout, zatímco "vandal" se v klidu protáhl pootevřeným okýnkem. Sdělovací prostředky a ministr vnitra to záhy okomentují jako naprosto adekvátní, protože vandalismus je velkým problémem dneška a vláda okamžitě ustanoví zásahovou jednotku pro boj s vandalismem. Až se po několika týdnech proderou ven hlasy (Hlasy?) o brutálním zásahu, ustanoví se vyšetřovací komise, která nakonec vyhlásí, že zásah nebyl úplně v pořádku, zvláště z organizačního hlediska, protože k masakrování lidí mělo dojít až na stanici, tak aby to nikdo neviděl a nikdo si nemohl stěžovat.

Epilog (nekrolog)

V souvislosti s diskusí o tom, jestli se vůbec causa GSP někdy objektivně vyšetří a budou potrestáni viníci, řekl pan ministr vnitra, že máme demokracii a účastníci sporu se můžou několikrát odvolat, případně řešit situaci soudní cestou. Jistě má pravdu. Pokud budou státní orgány hledět na každého ekologa nebo člověka, protestujícího proti společnosti, jako na směšného puberťáka, kterému by někdo měl pomoci v klidu dospět, můžou se účastníci sporu odvolávat klidně donekonečna a hnát spor až k mezinárodnímu soudu. Máme přece demokracii. Proto bych mohl epilog k tomuto článku zároveň pojmout jako nekrolog naší "demokracii": Naše mladá, malá a křehká demokracie nám byla dobrou dcerou, sestrou a neteří, na čemž nic nemění fakt, že byla v útlém dětském věku zardoušena svým otčímem kapitalismem a sestřenicí chamtivostí. Nezbývá nám než se zamyslet nad možnostmi její resuscitace či snad spíše poohlédnutí se za jinou, podobnou dcérečkou.