A dnes je to jak, pane Havel?

Pan Havel, ještě za své disidentské a nekonformní éry napsal zajímavou brožurku Moc bezmocných, která popisuje rysy totalitního režimu Československa. Zaujala mě jedna část, o kterou bych se chtěl s vámi podělit a trošku se nad ní zamyslet.

Post-totalitní (zvláštní termín, kterým pan Havel označuje tehdejší totalitní systém - pozor, nezaměňovat s dnešním smyslem tohoto slova, pozn. MJP) systém se dotýká svými nároky člověka téměř na každém kroku.Dotýká se ho ovšem v ideologických rukavicích. Proto je život v něm skrz naskrz prorostlý tkání přetvářky a lži; vláda byrokracie se nazývá vládou lidu; jménem dělnické třídy je zotročena dělnická třída; všestranné ponížení člověka se vydává za jeho definitivní osvobození; izolace od informací se nazývá jejich zpřístupněním; mocenská manipulace veřejnou kontrolou moci a mocenská svévole dodržováním právního řádu; potlačování kultury jejím rozvojem; rozšiřování imperiálního vlivu je vydáváno za podporu utlačovaným; nesvoboda projevu za nejvyšší formu svobody; volební fraška za nejvyšší formu demokracie; zákaz nezávislého myšlení za nejvědečtější světový názor; okupace za bratrskou pomoc. Moc je v zajetí vlastních lží, proto musí falšovat. Falšuje minulost. Falšuje přítomnost a falšuje budoucnost. Falšuje statistické údaje. Předstírá, že nemá všemocný a všeho schopný policejní aparát.Předstírá, že respektuje lidská práva. Předstírá, že nepředstírá.

Člověk nemusí těmto mystifikacím věřit.(...) Nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho a dělá ho, je jím.

Myslím si, že by stálo za to, vzít si tento úryvek (trošku vytržený z kontextu :~\ ) myšlenku po myšlence a srovnat ho s naší dnešní společností (tak, jak ji vnímám já), na které má pan Havel, jako prezident, svůj velký podíl. Termínem dnešní společnost mám na mysli konzumní kapitalistickou industriální společnost západního typu.

Systém...na každém kroku. Vzhledem k tomu, že naše společnost je založena na trhu, který se stále více globalizuje, proniká do ekonomiky stále více mezinárodního mamutího kapitálu, který má dost velký potenciál k ovlivňování všech možných oblastí lidského života. Typický příklad: supermarketům už nestačí prodávat výrobky jiných firem a snaží se majetkově proniknout i do výrobní sféry. Tak můžeme vidět různé výrobky, vyrobené specielně pro Delvitu, Julius Meinl, Globus,... Tím se logicky zužuje prostor pro menší obchody, nehledě na to, že ovlivňováním výroby můžou supermarkety snižovat cenu svého zboží a tak likvidovat drobné podnikatele. Jelikož supermarkety mají velmi širokou nabídku zboží, jsou na dosah časy, kdy nebudeme muset chodit nakupovat jinam než do jednoho supermarketu. Tím budou mít tyto novodobé chrámy konzumu pod palcem téměř celý lidský život a bude čím dál těžší se z těchto struktur vymanit a zvolit si nějakou jinou alternativu. (O jejím vytvoření ani nemluvě). Jiný rozměr - doslova na každém kroku můžete potkávat systém v podobě reklam, billboardů, aut, silnic, znečištěné přírody,...

Ideologie. Tato věc je v dnešní společnosti hůře patrná než v totalitním zřízení. Ale ani dnes jsme se ideologie nezbavili. Jen je jiná. Byla nastolena ideologie tzv. demokracie, občanské společnosti (naprosté zneužití její myšlenky), korektnosti, osobního vlastnictví (nadměrné osobní vlastnictví=ožebračování druhého), právního státu, ... Netřeba zdůrazňovat, že ve většině případů se tyto termíny používají jinak, než je jejich slovníkový význam. Překrucování a přibarvování skutečnosti jde až tak daleko, že např. zoufalé volání o pomoc na demonstracích proti útisku státním aparátem je interpretováno jako ukázka fungování demokracie a svobody projevu - každý si může svobodně demonstrovat!

Přetvářka a lež. Dříve byla pravda o lžích systému veřejným tajemstvím, dnes se lže tak, aby to pokud možno nikdo nepoznal. Máme k tomu i dobře vypracované aparáty v podobě reklamních agentur, oddělení pro styk s veřejností, ale i politických mítinků a sekt.

Byrokracie. Přes počáteční nadšení se byrokratický aparát státu rozrostl a přidali se k němu ještě byrokraté z komerčního sektoru, kteří mají na reálný život člověka ještě větší vliv než oficiální politika a státní správa.

Vláda lidu. To je doslovný překlad slova demokracie. Ve starém Řecku byla ta pravá demokracie, na kterou se někteří politici tak neoprávněně odvolávají. Šlo totiž nejen o demokracii přímou, kde každý zastupoval především sám sebe a ne "své voliče", ale zároveň zde bylo mnohem více rozvinuté "občanství". Hlasovat a mít svůj názor nebylo jenom právo, ale v jistém smyslu i povinnost. Vliv na výslednou podobu společnosti byl tedy diametrálně odlišný ode dneška, a proto se domnívám, že pojem vlády lidu (demokracie) je dnes silně zneužit.

Jménem ... dělnická třída. Dnes je dělnická třída zotročena bez toho, aby někdo měl potřebu mluvit jejím jménem. Jestli je to posun k pravdivosti, nevím. Navíc je d.třídě vnucována iluze svobody a dobrého sociálního postavení.

Všestranné ponížení ... definitivní osvobození. O svobodě toho slyšíme hodně, to není třeba rozvádět. Kde je to ponížení? Příklad: za symbol svobody je často vydáváno osobní auto, cigareta, majetek. Odporné a hnusné ponížení je,v morální oblasti, právě v tom, že opravdové hodnoty svobody, jako jsou práva na sebeurčení, seberealizaci a osobní postoje jsou nahrazovány výše zmíněnými cetkami z oblasti konzumu. Nevím, jestli si to nikdo neuvědomuje, ale těmito náhražkami z nás reklamní agentury a podobní chytráci dělají úplné blbce. Nevnucujte nám vaše naprosté nesmysly, my přece víme, co je to skutečná svoboda! (nebo snad ne {:'~( )

Informace. Žijeme ve společnosti, kde informace mají často vyšší cenu než reálné hodnoty, o kterých pojednávají. Ovšem tato epocha nám nepřinesla posun v oblasti kvality, ale spíše kvantity. Musíme uznat, že došlo ke zvýšení svobody slova, ale jak je to v praxi? Velice se mi líbí věta, která říká, že dnes není třeba nikoho umlčet, protože každého je možné přeřvat. Umlčení a přeřvání má stejný efekt, ale přeřvání nechává "svobodu" druhému, pouze jeho informace eliminuje. Je to tedy morální ospravedlnění nekalých záměrů. V praxi se s tímto jevem setkáváme denně - informace o ranních průjmech pana prezidenta v nemocnici (nesouvisí s tímto jeho textem J) nebo podobné krátkodobé senzace jsou upřednostňovány před (monotónními) zprávami o životním prostředí nebo každodenním porušování lidských práv. Samostatnou kapitolou by mohla být úloha násilí v informacích, ale o tom už bylo napsáno dosti.

Moc, právní řád. Jelikož etická stanoviska dnešní populace jsou ovlivněna a formována především právní soustavou (nikoli náboženstvím, filosofií nebo osobní etikou, jak to bylo dříve), dochází k tomu, že co je legální, je správné. Tak např. bateriový chov slepic, který je zjevnou degradací živého tvora na výrobní nástroj je zcela legitimní, stejně jako vydělávání spekulacemi s cennými papíry. Jelikož právo je věc přesně daná a přesně formulovaná, není v ní místo na žádné city, lidskost, domluvu, lítost. Pokud se s těmito pojmy v právní praxi operuje, jde spíše o jejich prefabrikované verze, které lze přesně změřit a posoudit. Tím pádem dochází k paradoxům jako např.: vlastnit deset domů, živit se pronajímáním tří a sedm nechat zchátrat je naprosto legitimní, zatímco pro nedostatek příležitostí k bydlení obsadit cizí polorozpadlý dům, opravit ho a užívat je vážným proviněním a bude nejspíš provázeno policejním zásahem (a brutalitou - což jde ruku v ruce).

Kultura. Ano, zde nemůžeme hovořit o nějaké manipulaci ze strany státu, ale opět se zde projevuje celkové směřování společnosti. Odporné konzumní komerční cetky, vydávající se za umění, se zprvu prosazují jako něco nového, až si na ně společnost navykne, začne je považovat za standard, nadále je konzumuje a tím opět stimuluje jejich další výrobu. Také tržní filosofie, že co se líbí nejvíce lidem, je nejlepší, je naprosto zvrhlá. Nejvíce lidí má totiž průměrnou inteligenci a tedy i průměrný vkus. Nadprůměrné věci se líbí mnohem menšímu počtu lidí. Z toho plyne utlačování svobodomyslných, alternativních a kvalitních projektů (v podobě vysílání v pozdních hodinách, vysokého vstupného,...), s výjimkou situací, kde i tyto hodnoty jsou komerčně využity (zneužity a znehodnoceny).

Imperiální vliv, okupace jako bratrská pomoc. Netřeba hluboce rozebírat. Prostudujte si zahraniční politiku USA v tomto století a srovnejte ji s argumenty, které ji k takovému vystupování údajně vedly. Nejčerstvější je nedávná demonstrace síly, označená za likvidaci teroristických nepřátel Států ...

Volební fraška. Dlouho jsem hledal výraz, který by praktickou úlohu občana v tzv. parlamentní demokracii nejlépe vystihoval. Nečekal jsem, že ho najdu v Havlovi. Jinak viz výše.

Naplňuje ho, dělá ho, je jím. Většina z nás svým život podporuje a tvoří stávající systém. Myslím si, že nemáme právo se za to na někoho příliš zlobit. Ne každý je schopen pochopit skutečnost, vymanit se ze lži a vzepřít se.

Možná taky, že se ve svém hodnocení mýlím nebo ho příliš vyhrocuji. Váš názor bych velmi přivítal (pane Havle :->).