McDonaldizace společnostiTermín McDonaldizace není kupodivu výplod zfetovaných anarchistických hlav, jak s oblibou říká ( říkal ;-] ) pan Sládek, ale sociologický termín, označující souhrn změn ve společnosti, které vedou k automatizaci, racionalizaci a dehumanizaci celé řady lidských činností, jak byly popsány Georgem Ritzerem, na základě sociologie Maxe Webera, Emile Durkheima a dalších. Definice a typické rysy McDonaldizaceMcDonaldizace vznikla jako odpověď na kapitalistickou potřebu vyšších zisků za méně práce a s méně zaměstnanci. Kořeny můžeme najít už v tzv.fordismu, což je typ výroby, který poprvé zavedla automobilka Ford, založený na rozdělení výroby na velmi jednoduché elementární úkony, které lze lépe standardizovat a přidělit jednotlivým dělníkům nebo ještě lépe robotům. Výsledný výrobek, vytvořený mnoha lidmi, kteří dělají jednoduché úkony na výrobním pásu, je více standardizovaný, než kdyby bylo celé auto smontováno jedním malým týmem, který by nutně dělal různé úkony různě kvalitně. Např. motor by byl vyladěn lépe, než nalakovány blatníky, zatímco na výrobní lince dělají jednotliví dělníci svou část výroby stále stejně perfektně. Takovýto způsob výroby byl průlomem do tovární praxe, protože najednou byla všechna auta velmi podobných vlastností, narozdíl od kusově vyráběných vozidel. Jsou tu tedy patrné první prvky McDonaldizace - uniformita, předvídatelnost. To jsou víceméně kladné vlastnosti, nicméně k tomu se přidružuje také dehumanizace (odlidšťování), protože dělníci se dostávají na úroveň strojů a je s nimi také tak jednáno. Dochází ke zvyšování psychické zátěže pracujícího, protože je nucen dělat jen velmi omezené úkony stále dokola. Díky tomu, že složitá práce byla rozložena na mnoho malých úkonů, mohly být tyto úkony velice dobře analyzovány z hlediska zvýšení produktivity práce. Na to byl odborník pan Taylor, podle něhož vznikl pojem taylorismus. Taylor se zabýval racionalizací těchto elementárních úkonů až do takové míry, že zkoušel různé rozmístění náčiní na pracovní desce, měřil časy, potřebné ke splnění úkolu tím či oním způsobem a pod. Po těchto pokusech potom vznikl nejefektivnější systém plnění úkolu, který ovšem musel být dopodrobna dodržen, aby byla splněna nová norma. Pochopitelné je, že po zvýšení výkonu dejme tomu o 80%, nepřesáhlo zvýšení mzdy procent 50 (ani nadnárodka za darmo nehrabe...). Taylor podnikal tím způsobem, že si za tyto zlepšováky nechal od firem platit. Tím se tedy dostáváme k dalším vlastnostem McDonaldizace - efektivnosti a také tzv. železné kleci racionalizace, jak to nazývá Weber. Zajímavým rysem McDonaldizace je kvantifikace a s ní související upřednostňování kvantity před kvalitou.Reklamy (zvukové, obrazové i kombinované) vám pořád tvrdí jak jsou porce obrovské a přitom levné. Tato skutečnost je náležitě zdůrazněna i v názvech potravin - Big Mac, Whopper (obrovská věc) - dvoupatrový hamburger, Whaler (velrybář) - ryby v sendviči, Big Bite (velké sousto), Big Gulp (velký lok), Super Big Gulp, ... Velikost porcí je však iluzorní, protože většina hamburgeru je tvořena nadýchanou a levnou houskou, hranolky jsou umě baleny tak, aby vypadaly početné, v supermarketech jsou výrobky baleny do sáčků větších než je obsah... Pěkně líčí úpadek kvality plukovník Sanders, vlastník licence na výrobu vynikajících omáček, kterou od něj McDonald koupil. McDonald líčil omáčky takto: "Plukovníkova omáčka byla fantastická ... ale byla příliš složitá, drahá a vyžadovala mnoho času. To se muselo změnit. To nebylo rychlé jídlo." Tuto změnu Sanders komentoval: "To neplodné ... zařízení ... Pokurvili každou zatracenou věc, kterou jsem měl. Měl jsem nejfantastičtější omáčku na světě a ti čubčí synové ji z toho vytáhli a zředili vodou ... puknul bych vzteky!" Co dodat? Kvantifikaci však můžeme vidět i v jiných odvětvích. Např.ve sportu (basketball) byly zavedeny hodiny, které určují, za jak dlouho se má určitá věc zvládnout. Vede to k rychlejší hře, kde padá více košů (na úkor kvality hry, nahrávání a souhry). Výsledky zápasů jsou také vyjadřovány v číslech, které nemusí přímo odpovídat kvalitě hry. Čísla můžeme také vidět v různých testech na školách. Z několika možností je třeba vybrat tu správnou. Výsledky se dají jednoduše zpracovat, např. pomocí počítače. Pochopitelně test neukazuje, co žák o tématu ví, kolik přečetl odborných publikací a jak umí o problému samostatně přemýšlet. Další příklady kvantifikace můžeme najít téměř všude - stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Jednou z vlastností, které se značně podílely na rozšíření McDonaldizovaných podniků je předvídatelnost. Pokud jste na zájezdu v Německu, je velmi pravděpodobné, že jídlo v McDonaldu nebo Kentucky Fried Chicken, nocleh v Holiday Inn a spousta dalších služeb ve spoustě dalších nadnárodních firem bude přesně stejná jako ve vašem rodném městě, kde mají tyto firmy také pobočky. Proto spousta lidí v zahraničí navštěvuje raději podniky typu McDonald než nějaké místní restaurace, protože přesně ví, co dostanou, a nebudou pravděpodobně nemile překvapeni nebo uvedeni do rozpaků. Tím pochopitelně dochází ke globalizaci a k devastaci místních tradic, obyčejů a etnik, ale tento problém je poměrně dobře znám a proto se o něm nebudu více rozepisovat. Podle mého názoru je velice odporná devastace mezilidských vztahů v McDonaldizovaných institucích. Nejen, že je člověk nucen se stýkat se spoustou lidí, kteří ho vůbec nezajímají a ke kterým nemá žádné osobní vazby, ale navíc pro tyto lidi znamená jen článek ve veliké výrobní mašinérii. To samo o sobě by ještě nebylo tak hrozné (je to v industriálním světě normální). Varující je, že si toho firmy jsou dobře vědomy a proto se snaží tuto propast překlenout falešnými emotivními projevy. Typický příklad je řetězec restaurací Roy Rogers. Jeho personál se oblékal jako hrdinové divokého západu a každého návštěvníka přivítal pozdravem "těbůh, brácho" a vyprovázel slovy "šťastnou stezku!" Takovéto jednání způsobí dvě věci - původní význam pozdravu "těbůh, brácho" se naprosto zničí a druhá věc - značná část populace přijme to stejné úsloví do svého výrazového rejstříku jako reklamní výrazové klišé. Sociolog H. Marcuse tvrdí, že lidé, vystavení tlakům reklamy jsou nuceni právě takovými výrazovými klišé vyjadřovat i své nejvnitřnější pocity (třeba i proto, že všechny vřelé fráze byly zdiskreditovány institucemi). Další odnoží tohoto jednání je tzv. braková pošta - "dopisy", obsahující nějakou reklamní výzvu, adresované "obyvateli domu" nebo bez adresy. Tato pošta bývá často psána až familiérním stylem nebo vytváří iluzi soukromého dopisu ("právě vy jste se stal..."). Na Západě dokonce existují počítače, které vytočí telefonní číslo a pustí vám nahrávku nabídky jejich firmy. Nevím jak vám, ale mně je to odporné. Iracionalita racionalityProces racionalizace je však zaměřen směrem ku prospěchu firmy, ne zákazníka (o zaměstnancích ani nemluvě). Často to, co je prospěšné pro firmu je mimochodem příjemné i pro zákazníka - rychlost obsluhy, konstantní kvalita, globalizace,..., ale není tomu tak vždy. Často dojde k vytvoření tzv. iracionality racionality - člověk musí čekat ve frontě by dostal svoje "rychlé" jídlo, musí si část práce na výrobku udělat sám (např. smontovat si doma nábytek, zvážit si v supermarketu zboží), atd... Navíc může dojít i k iracionalitě přímo uvnitř firmy - např. geniálně racionalizovaný systém je natolik psychicky náročný, že personál více unavuje, a ten potom nepodává tak velké výkony nebo je přísně vyvážený systém naprosto nepružný a provedení změny se několikanásobně ztíží. Tyto problémy však řeší firmy velkou fluktuací personálu - častým nabíráním "čerstvých" pracovníků, vytvořením "zábavného, barevného a bohatého" prostředí, které zakrývá skutečnou ubohost a strohost. Zvláště u nás také ztroskotal i jeden z magnetů "fast food" v zahraničí - levnost. Měli bychom si uvědomit, že McDonald vlastně není nic jiného než bufet. Nejsou tam sice místa k stání, ale mnozí lidé tvrdí, že sedačky jsou vyrobeny schválně nepohodlně, aby zákazník co nejrychleji odešel a uvolnil místo dalšímu. Nejvýhodnější je zákazník, který vůbec nezabírá místo. V Americe jsou rapidně budovány prodejní okýnka, kde vám dají jídlo přímo do auta. Perličkou (nebo spíše předmětem k zamyšlení) jsou takováto okýnka pro svatbu (stačí vložit doklady a podepsat papír) nebo průjezdné kostely. Ještě bych se chtěl vrátit k onomu využívání práce zákazníka. To je typický případ, jak poměrně neviditelně vyždímat z lidí peníze. Za práci, kterou jste si sám pro sebe (nebo pro firmu?) udělal, vám nikdo nezaplatí, protože v ceně výrobku se příliš nepromítne. Kam to až povede, těžko hádat. Objevují se např. hlasy, že by do budoucna měly být supermarkety, kde byste si zboží sám vybral, naúčtoval pomocí snímače čárového kódu, zabalil a odnesl... Toto ukazuje, jak McDonaldizace obrací k firmě svoji příjemnou tvář racionality, zatímco k zákazníkovi obrací zadek iracionality. K ilustraci problému se snad bude hodit pár citací (viz literatura).
ZávěrMcDonaldizaci můžeme v moderní společnosti potkat úplně všude. Například tento článek byl poměrně dlouhý a proto odradil některé čtenáře, kteří jsou zvyklí na krátké zprávy nevyžadující přílišné pozornosti. Ovšem McDonaldizaci, na rozdíl od mnohých jiných rysů moderní společnosti, je možné se bránit. Pokusím se vám pár možností navrhnout.
To byl spíše nástin, jak se McDonaldizaci a s ní souvisejícím trendům vyhnout, nebo aspoň omezit jejich vliv. Pochopitelně existuje mnoho dalších cest, jak uprchnout z tohoto racionalizovaně-iracionálního světa, ale prvním krokem je uvědomit si objektivní stav společnosti i své osoby.
|